kanony-inverzní-pngkanony-inverzní-pngkanony-inverzní-pngkanony-inverzní-png
  • Eshop
  • Děkovací stránka
  • Blog.kanony.cz

Španělští mečíři

  • Home
  • Články a novinky
  • Španělští mečíři
Zámek Vranov nad Dyjí
18 srpna, 2008
Hrad Bítov
22 srpna, 2008
Autor Admin 20 srpna, 2008
Kategorie
  • Články a novinky
Štítky
  • mečíři
  • španělští

Španělští mečíři

Nerozluční přátelé – šerm a kord – slavili v 1. polovici 17. století úspěchy jako nepostradatelní průvodci evropské společnosti. S nimi kvetla i prosperita mečířských dílen v Toledu. Hrdě jako šlechtické tituly zněla v letech 1610-1650 jména nejlepších mistrů mečířství: Pedro a Juan Hernández, Silvestře de Nieto, Juanes de Toledo, Antonio Ruiz, Pedro del Monte.

Ještě následující generace v čele s Pedrem de Velmonte a Ignaciem Fernandezem udržovala městu tradiční proslulost. V letech 1640 až 1680 španělští mistři vytvořili svůj poslední významný typ kordu, rapír se zvoncovým košem. Základ jeho tvaru snad ani nepocházel ze Španělska. Podobné náznaky se objevují i na kordech švédských a německých důstojníků v prvých letech třicetileté války. Španělsko však s obvyklou dokonalostí vypracovalo tvar této zbraně ve stylově čisté dílo mečířského umění.

Kord pro pruské dragouny M1734

Kord měl jednoduchou stavbu: křížový jílec s tenkým obloučkem a štíhlými, dlouhými rameny záštity. Jejich rozpětí určovalo průměr polokulové misky, která se jich dotýkala a svým okrajem tvořila zvoncový obal kolem celého ricassa i kolem ruky šermíře. Někdy byla vytepána z hladkého plechu, jen na dně měla okrouhlou prolamovanou misku jako sítko. Prolamování většinou zdobilo celý zvonec. Do jeho stěn byly vyřezány pravidelné závity jemných větévek s drobnými lístky, které se navzájem dotýkaly, takže průřezy mezi nimi tvořily očka pevné železné mřížky.

Jako by se výrobci snažili napodobit vzory nizozemských krajek, jimiž se bělaly límečky a manžety španělského kroje, jinak zcela černého. Zdánlivá zdobnost těchto zvonců měla velmi praktický účel: o drobné otvory prořezávané dekorace se mohl zlomit hrot soupeřova kordu. Okraj zvonce, dovedně přehnutý jako lem železné krajky, měl velmi prozaický název rompepuntas, což lze volně přeložit jako lamač hrotů.

Čepele zvoncových kordů patří k vitruózním ukázkám mečířské dovednosti. Mají ostré, hluboké žlábkování, často rovněž prořezávané řadou ozdobných otvorů, které čepel odlehčují. Měří až 1 m i více. Vyžadovaly, aby šermíř ovládal rovnováhu zbraně, zatížené poměrně značnou hmotou zvonce.

Dýka Richarda Lví Srdce

Neodmyslitelným doplňkem těchto kordů byly dýky pro levou ruku. Kord a dýka tvořily soupravu. I dýka ovšem v prvé řadě sloužila k lámání protivníkova kordu. Proto měla v čepeli pod záštitou kruhové výkroje, do nichž se, jako do oka, mohla zachytit čepel soupeře.

Jindy se od horní části dýky odštěpují dva vidlicové hroty, jiná past pro nepřítelovu zbraň. Rovněž dýky měly krajkově prořezávaný koš. Zvedal se od ramen záštity k hlavici jako trojúhelníková, dekorativní manžeta. Pokud došlo k souboji někde v úzké uličce nebo v chodbě, kde nebylo možné tasit dlouhý kord, stávala se dýka jedinou použitelnou zbraní.

V době zvoncových kordů ještě kvetlo Toledo, ale upadalo španělsko. Po zkáze své velké námořní armády, zničené bouří roku 1588, mělo na sto miliónů dukátů státního dluhu. Národ země, která sama sebe považovala za nejbohatší na světě, sestával převážně z úředníků, kněží a mnichů a z celých davů žebráků. Nebylo nikoho, kdo by obdělával půdu, protože museli odejít Mauři – pracovití rolníci a zahradníci. Každý dobrodruh užíval šlechtického titulu don a vystupoval jako hrdinný dobyvatel pohádkových ostrovů.

Uprostřed nepředstavitelné bídy venkova, přepychu paláců a zahrad, v hemžení měst s pestrým národem prodavačů, mezkařů, řemeslníků a studentů, se spoustou klášterů, hospod a doupat podvodníků všeho druhu vyrostla postava Dona Juana i kapitána Cocodrilla, který se v jedné frašce z roku 1630 chvástá: „Ha! Jakouže smrt zvoliti mám pro ony dva hňupy, kteří mne dnes urazili pohledem tak odporným? Nuž, nahlédnu do svého seznamu, kdež jsem sobě poznamenal všech šest set pětatřicet způsobů zabití kordem či dýkou, jež ovládám …” Španělský ideál statečnosti spojené se spravedlností žil už jen v dílech básníků – a v nápise, který toledští mečíři často vyrývali do čepelí svých kordů: Netasíš mne bez příčiny – neschráníš mne beze cti!

Share
0
Admin

Další články

15 května, 2026

SBOR STRÁŽE BEZPEČNOSTI V DOBĚ MNICHOVSKÉ KRIZE. JEHO POKRAČOVÁNÍ NA SLOVENSKU


Číst dále
1 prosince, 2025

Zbraně RAM – k výcviku i sebeobraně


Číst dále
24 listopadu, 2025

Obranné spreje – jaký vybrat, když jde o vaši bezpečnost?


Číst dále

Comments are closed.

© 2019 SEMTIX.cz tvorba webu