

Puška Le Enfield patří mezi zbraně spojené s vítězstvím Spojenců ve druhé světové válce. Ač se používala už na přelomu 19. a 20. století, hlavní slávu jí přinesla právě druhoválečná bojiště. Ve výzbroji ji měla nejen britská armáda, ale také armády zemí Commonwealthu. Dodnes je tato puška obdivovaná, a proto není divu, že se vyrábí i jako replika.
Ani puška Le Enfield nevznikla zničehonic. Navázala na předchůdkyně, v tomto případě na pušku Lee-Metford, jež byla v roce 1889 přijata do výzbroje britské armády. Už tehdy měla odnímatelný zásobník nábojů o kapacitě 8 výstřelů. Náboje se nejdřív plnily černým prachem, až v roce 1892 přišla výrazná změna a začal se používat bezdýmný prach.
Následovaly další úpravy. V roce 1895 získala puška, jíž se pořád ještě říkalo Lee-Metford, novou hlaveň s pěti hlubšími pravoúhlými drážkami. Změnilo se také hledí i ráže (na 7,71 mm). Změny v konstrukci přinesly rovněž nový název. Pušce se začalo říkat Lee-Enfiled Mk.I.
Inovace slavné britské pušky pokračovaly také v novém století. V roce 1902 se puška zkrátila, což ocenila i celá britská armáda, jež ji měla ve své výbavě. Nová Lee-Enfield SMLE No. 1 Mk.I měla zařízení pro nabíjení zásobníku páskem, sektorové hledí s bočně posunovatelným zářezem určeným pro střelbu na vzdálenost až 1 825 metrů. Odnímatelný zásobník měl nyní kapacitu 10 nábojů.
Změnami procházela puška i v následujících letech. Významným milníkem se stal rok 1916. Tehdy už se v Evropě válčilo. Na bojiště první světové války se dostala inovovaná puška Lee-Enfiled, která neměla postranní dioptrické hledí, zářez nebyl bočně posunovatelný, neměla ani uzávěr zásobníku. Úderníková matice byla plochá a měla zářezy na bocích. Válečné roky si prostě žádaly své.

Vůbec nejrozšířenější variantou pušky se stala No.4 Mk. I, jež si dostatečně užila bojiště druhé světové války. Zde se objevila v roce 1942. Novinkou bylo ukončení pažbení za chránítkem mušky. Úsťová část vyčnívala dopředu. Dioptrické hledí získalo součástky vyráběné převážně lisováním. Puška Le Enfield měla plochou úderníkovou matici s bočními zářezy. Nábojová schránka byla odnímatelná.
Následovaly i další proměny pušky, například v roce 1949 vznikl model No. 4 Mk. 2. Ten byl až v šedesátých letech nahrazován útočnou puškou FN FAL. Vůbec posledním typem slavných pušek Lee-Enfiled se stal No. 5 Mk. I se zkrácenou délkou. Tato varianta se používala hlavně pro boj v džungli.
Svoji největší slávu prožila puška Lee-Enfield na bojištích druhé světové války. Později bývala označována také jako Le Enfield MK 4.
Replika pušky Le Enfiled má pohyblivý mechanismus, jenž je možné naprázdno natáhnout. Po stisknutí pouště puška cvakne. Replika se detailně inspirovala originálem: měří 113 centimetrů, váží 3 300 gramů, vyrobená je z kovu a dřeva.