kanony-inverzní-pngkanony-inverzní-pngkanony-inverzní-pngkanony-inverzní-png
  • Eshop
  • Děkovací stránka
  • Blog.kanony.cz

KOLTY A KOVBOJOVÉ

  • Home
  • Články a novinky
  • KOLTY A KOVBOJOVÉ
RAKOUSKÉ PALAŠE V RUSKÝCH SLUŽBÁCH
7 prosince, 2022
Revolvery Webley – Zbraň důstojníků
9 ledna, 2023
Autor Admin 29 prosince, 2022
Kategorie
  • Články a novinky
Štítky

V chladných dnech, které nám počasí nyní přináší, podnikneme krátkou návštěvu plání amerického Divokého západu. Hemžilo se to tam pistolníky a desperáty, svádějícími přestřelky v saloonech, veselými kovboji, a zákeřnými rudokožci. Alespoň tak to známe z románů a mnoha dobrodružných filmů. Byla však skutečnost opravdu taková?

Ve značně neklidných oblastech frontieru na západ od řeky Mississippi až k pobřeží Pacifiku, nazývanými Divoký západ, se stalo nošení palné zbraně nezbytností. Mezi různými druhy palných zbraní hrály významnou roli pistole, jejichž účinnost nebyla valná, ale zároveň díky svým malým rozměrům dovolovaly nošení tak, aby byly „po ruce“. Jednalo se o širokou škálu zbraní, počínaje krátkými „pepřenkami“ či derringery přes pistole s perkusním zámkem, až po revolvery s bubínkovým zásobníkem (obvykle na 6 nábojů). Za zmínku stojí, že v druhé polovině 19. stol. ještě nebyly vyhraněny termíny „pistole“ a „revolver“ …

Příslušník US kavalerie v kabátě z bizoní kůže (vedle – jezdecké sedlo). Velké pláně, druhá polovina 19. stol. Zdroj: Soldier’s Museum Houston

Smrtící kolty

Za vynálezce revolveru je v obecných představách považován Samuel Colt (1814–1862), puškař a vynálezce, od jehož jména se dodnes v obecném pojetí odvozuje název bubínkových revolverů. Nicméně mistr Colt revolver v žádném případě nevynalezl – ačkoli podstatně zlepšil systém automatického otáčení válce. Věřte, nevěřte – zbraně založené na tomto principu byly známy již za třicetileté války, a roku 1812 obdržel patent na bubínkový revolver Pařížský konstruktér Pauly.

Pistole či revolver se obvykle nosil v pouzdře, zavěšeném na opasku u levého boku a pažbou dopředu, aby jej bylo možné pravicí snadno vytáhnout. Kolt (či kolty) nevisel ani pravověrným pistolníkům „proklatě nízko u boku“ – jednak proto, že by mu hrozilo vypadnutí z pouzdra, jednak že by otloukal nohu majitele. Dva kolty byly považovány za výstřednost a značku greenhornů; výjimku tvořili jen texaští rangeři a miliční i armádní oddíly na území, kde se střetávala postupující bílá záplava se zoufale se bránícími indiánskými kmeny.

Nicméně v praxi nikdo nestřílel obouruč – dva revolvery však poskytovaly možnost vypálit bez nabíjení dvanáct ran, a do jisté míry tak vyrovnat výhodu indiánského toulce plného šípů. Kolty bylo možné v sedle nabíjet jen stěží, a první, perkusní typy za jízdy ani nabít nešlo.

Stejně jako mezi kovboji, i v řadách ochránců zákona nebyli výhradně běloši. Figurína představuje muže jménem Bass Reves (1838–1910), prvního historicky známého černého zástupce US maršála na západ od Mississippi. Archív autora

Nebylo také možné – zejména v místnosti – pálit ránu za ranou. Černý střelný prach totiž už po prvním výstřelu zahalil saloon oblakem dusivého dýmu a vyhnal kašlající a slzící pistolníky na čerstvý vzduch. Od boku nikdo přesně trefovat neuměl a úroveň střelců byla pro nedostatek tréninku s drahými náboji prý nevalná. Sám Buffalo Bill uznal, že žádný střelec jeho generace – včetně Divokého Billa a Texaského Jacka – se ani zdaleka nevyrovnal dnešnímu průměrnému sportovnímu střelci.

Jak to bylo s kovboji

Obětí mnoha omylů a legend se stali kovbojové, honáci a pasáci krav (cow = kráva, boy = chlapec). Přičinil se o to zejména němý film, pro nějž byl jako stvořený kovbojský příběh, poskytující možnost rušného, dramatického, srozumitelného a ustavičně pohybového děje, což byly nezbytné předpoklady pro existenci „němase“.

Především – kovbojové zdaleka netvořili většinu osídlenců Ameriky, ani Divokého západu. Zaměstnavatelé šetřili každý cent a podle odhadu některých odborníků existovalo asi v l. 1880–1980 profesionálních kovbojů dohromady sotva 20 000. Kovbojská sláva trvala jen dvacet let (asi od 1860 do 1880), kdy stezkami hnali dobytek z Texasu do severozápadních států. Cesta trvala rok i déle a byla to těžká, vysilující a nudná dřina. Kovbojové si ve svých písních nezpívali o Indiánech, krásných dívkách a veselých zábavách; spíš si mohli stěžovat na zimu a hlad a mzdu 25 dolarů měsíčně, a občas i na předáka, který je okrádá.

K pistolníkům Divokého západu patřily i příslušnice něžného pohlaví. Archív autora

Romány a filmy ignorovaly skutečnost, že mezi kovboji byl každý třetí černoch a každý čtvrtý Indián. V osmdesátých letech 19. stol. se začaly pastviny ohrazovat, docházelo ke sporům mezi chovateli ovcí a hovězího dobytka, drobné farmáře vyháněli velkostatkáři a místo dobytčích „trailů“ se prosadila železnice. Znamenalo to konec kovbojské prosperity na prériích – znovu ožila až za čtyři desítky let ve filmu a stala se legendou.

Potvrzení legend?

Takřka neuvěřitelných výkonů v revolverové střelbě dosahoval Ed McGivern (1874–1957), rodák z Omahy. Po absolvování univerzity se roku 1890, společně se svým starším bratrem odebral do Wyomingu za obchodem. Tehdy to bylo území hemžící se pistolníky a zloději koní, přestřelky byly na denním pořádku. Ed Givern se brzy naučil dobře ovládat revolver. Střeleckému výcviku se věnoval nadále a v Montaně si otevřel dvě střelnice.

Začal cvičit střelbu revolverem na letící terče a záhy dosáhl obdivuhodných výsledků. Své artistické kousky záhy předváděl veřejně, zvláště před výrobci revolverů a střeliva. Na letící terče střílel s pouty na rukou, vleže naznak apod. Kolik nábojů vystřílel za svého života, nemohl nikdy přesně říct, při každé exhibici vypálil mnoho nábojů.

Střelba z revolveru „od pasu“ Archív autora

Dlouhá léta se zabýval zkouškami s revolvery starého Západu. Prozkoumal historky o lupičích a šerifech. Přesvědčil se, že některé střelecké výkony těchto zabijáků byly možné. Střelba bez míření Coltovým revolverem M 1873 (Frontier, Peacemaker) byla dlouho pokládána za mýtus a výmysl spisovatelů povídek z Divokého západu. McGivern však dokázal, že tato „rychlopalba“ skutečně existovala a na kratší vzdálenosti byla velmi přesná.

Jsou dva druhy této revolverové rychlopalby. Při prvním (fading the hammer) se revolver drží pevně v levé nebo pravé ruce, předloktí je přitaženo k tělu. Spoušť se přitlačí ukazovákem nebo přiváže pevně ke spoušťovému obloučku (lučíku); kohoutek se pak rychle natahuje dlaní druhé ruky a spouští. Při druhém způsobu (two handed Slip Shooting) se revolver drží pevně oběma rukama; spoušť je ukazovákem stlačena nebo přivázána jako u prvního kroku. Rychlopalba se děje rychlým natahováním kohoutku palcem a jeho vypouštěním.

Colt 1873 Peacemaker. Archív autora

McGivern střílel Coltovým revolverem 73 na náboje Colt .38 Special za kontroly fotografie a časoměřiče, na vzdálenost 15 stop (cca 45 m). Terčem byly nákresy mužské ruky. V Denveru a v Great Falls vystřelil 10. ledna 1932 pět ran do nákresu ruky za 11/5 sekundy. Skupina pěti zásahů je takřka vedle sebe – přímo v dlani, jeden zásah je v prsteníku ruky. Tento úspěch pak několikrát opakoval i v roce 1934.

To je ovšem teorie …

Máte-li zájem alespoň o repliku koltu 1873, navštivte náš eshop!

Edgar Pachta

Zdroje:

  • Jaroslav Lugs: Střelci a čarostřelci. Naše vojsko, 1977
  • Ludvík Souček: Obrazový opravník obecně oblíbených omylů, Praha 1981
Share
0
Admin

Další články

15 května, 2026

SBOR STRÁŽE BEZPEČNOSTI V DOBĚ MNICHOVSKÉ KRIZE. JEHO POKRAČOVÁNÍ NA SLOVENSKU


Číst dále
1 prosince, 2025

Zbraně RAM – k výcviku i sebeobraně


Číst dále
24 listopadu, 2025

Obranné spreje – jaký vybrat, když jde o vaši bezpečnost?


Číst dále

Comments are closed.

© 2019 SEMTIX.cz tvorba webu