kanony-inverzní-pngkanony-inverzní-pngkanony-inverzní-pngkanony-inverzní-png
  • Eshop
  • Děkovací stránka
  • Blog.kanony.cz

JANIČÁŘI

  • Home
  • Články a novinky
  • JANIČÁŘI
Revolvery Webley – Zbraň důstojníků
9 ledna, 2023
Repliky zbraní: Stylová dekorace i přesná střelba – vše na kanony.cz
4 září, 2024
Autor Admin 21 září, 2023
Kategorie
  • Články a novinky
Štítky

Před několika dny jsme si připomněli jedno zajímavé výročí, významné přinejmenším pro celou evropskou civilizaci. Dne 12. září 1683, tzn. před 340 lety, porazila vojska poslední křížové výpravy stotisícovou tureckou armádu, která již třetí měsíc obléhala Vídeň. Díky dovednosti a odvaze obránců císařského sídelního města a vojenské zdatnosti křesťanských jednotek byla odvrácena poslední velká osmanská invaze na západ; po vídeňské bitvě byli již muslimové v defenzívě, a navzdory nebezpečným snahám o zachování svých teritorií byli postupně vytlačeni z Uher i Balkánu. Hlavním prostředkem a oporou osmanské moci byla silná a dobře organizovaná armáda, k jejímž nejvýznamnějším částem patřili janičáři. Kdo byli tito obávaní bojovníci?

Janičáři byli v prvé řadě zdatní lukostřelci

Sultánovi synové

Je pozoruhodné, že janičáři původně nebyli Turci, dokonce ani muslimové. Kolem poloviny 14. stol., kdy osmanská expanze do Evropy nabírala obrátky, projevovaly se nevýhody pěchoty yaya, muslimských vojáků, kteří sice chodili ověšení zbraněmi, postrádali však potřebnou kázeň a výcvik. Proto vzniklo „nové vojsko“ – yeni çeri – složené ze zajatců křesťanského původu, kteří přijali mohamedánskou víru. Výchovy nových vojáků se podle legendy ujal derviš Hadži Bektaš, který je shromažďoval kolem posvátného ohně a krmil je polévkou.

Z houfu bojovníků, zvaných posměšně „Bektašovy děti“ se zakrátko stalo vážené vojenské těleso, nad nímž převzal patronát sám sultán. Ten janičáry zařadil ke svým osobním jednotkám (kapikulu) a proto, že výživná polévka i ti, kteří ji na ohništích ve velkých hrncích připravovali a rozdělovali, patřili k hlavním ikonám janičárů, nesli sultáni do budoucna titul „Otec živitel“ svých dravých vojáků.

Záhy si však osvojili také palné zbraně

Již koncem 14. stol. se projevilo, že dosavadní systém doplňování janičárského sboru poturčenými zajatci je nedostatečný, takže byla zavedena „devširme“ (daň z krve), s cílem odebírat křesťanským rodinám pod tureckou nadvládou mladé chlapce, kteří pak byli obraceni na islám, procházeli selekcí a následně prodělávali speciální výcvik nebo školení. Právoplatní janičáři byli organizováni do praporů či pluků zvaných orta, a žili v celibátu ve svých kasárnách (oda) uzavřeným životem, regulovaným příkazy velitelů – agů.

Výhody „devširme“ se projevily již záhy: jestliže kolem roku 1400 měl sultán k dispozici asi 1000 janičárů, k r. 1484 to již bylo téměř osm tisíc mužů, a počátkem 17. stol. bylo ve zbrani 37 627 janičárů. Tehdy to byli elitní vojáci, tvořící jádra posádek v pohraničí Osmanské říše, mj. v dnešním Maďarsku a jižním Slovensku.

Jen pod hradbami Vídně v létě 1683 stálo asi 20 000 janičárů (z celkového počtu asi 80 000 mužů). A během 18. stol. se jejich počet rozrostl na 400 000 osob. Nicméně tehdy šlo již jen o matný odlesk dávné slávy. Poté, co se janičáři mohli ženit a byla zrušena „devširme“ (r. 1638), mohli do jejich řad vstupovat i rození muslimové, zejména anatolští Turci. Janičáři pak čím dál víc zanedbávali výcvik, naopak se začalo věnovat civilním činnostem, jako je obchod či řemesla. Ze sultánových synů se stávali leniví, avšak odbojní pretoriáni, za jejichž existencí učinila tečku kanonáda a masakr v Istanbulu  r. 1826.

Nezanedbávali však ani výcvik v šermu apod.

Obávaní střelci

Janičáry takřka vůbec neomezovala v pohybu ochranná zbroj; svou výzbroj omezili na zahnutou šavli (kiliç), sekyru nebo halapartnu a luk, s nímž uměli bravurně zacházet. Luk se dlouho udržel ve výzbroji oddílu 400 elitních střelců, „solaši“, kteří se vyznačovali okázalými hedvábnými uniformami. Od 16. stol. se jejich výzbroj postupně rozšiřovala o jatagan, který rozšířil škálu janičárských symbolů.

Již ve 40. letech 15. stol. si začali osvojovat palné zbraně – ručnice, od 16. stol. arkebuzy, později muškety s charakteristickou pětihrannou pažbou, známé jako „janičárky“. Tyto zbraně s ráží kolem 20 mm měly zpočátku doutnákový zámek, který v druhé polovině 17. stol. nahrazoval křesadlový zámek katalánského typu (objevovaly se i systémy importované ze Západu, především kolečkový zámek). Hlavní výhodou křesadlového zámku byla větší spolehlivost v deštivém počasí, pak také možnost jeho využití při strážní službě v noci, kdy nebylo vidět zažehnutý doutnák.

Část janičárské orty se svým velitelem a standartami

Postrachem nepřátel byly hradební pušky neboli hákovnice, „ruční kanóny“ ráže až 80 mm. Janičáři si také záhy osvojili ruční granáty, které se na Západě objevily v polovině 17. stol., ačkoli jejich předchůdci existovali v Orientu již mnohem dříve. Jednalo se o kulaté nádoby vyrobené z olova, skla či keramiky, naplněné výbušnou směsí, ručně odpalované doutnákem, následně vrhané proti nepřátelům; zpočátku se uplatňovaly při obléhání, v poli zejména proti útočící kavalerii.

Střelivo měl janičár umístěno v ploché „patrontašce“ za pravou kyčlí, u pravého boku visel růžek na střelný prach. Pokud byl vyzbrojen doutnákovou mušketou, měl kolem pravé paže obtočen věnec doutnákové šňůry, luntu.

Turecká nebo balkánská puška s křesadlovým zámkem katalánského stylu, asi 18. stol.

Janičáři se v očích Evropanů stali jedněmi z nejvýznačnějších reprezentantů Osmanské říše. Byli také známí tím, že experimentovali s novými druhy bojové taktiky, a v r. 1606 se stali prvním vojskem v Evropě, které v bitvě praktikovalo rotující palbu v liniích.

Svůj přísný výcvik a tvrdou kázeň si udržovali ještě v 17. stol., postupně se však stávali anachronismem, zaostávajícím za armádami Západu. Na jejich místo v r. 1826 nastoupilo v Turecku vojsko, vystrojené a organizované podle evropského vzoru.

Autor: Edgar Pachta

Fotografie byly poskytnuty laskavostí spolků historického šermu ze Slovenska: TOSTABUR, Cassanova a Sarus. Zbraň na poslední fotografii pochází ze sbírky autora článku.

Share
0
Admin

Další články

15 května, 2026

SBOR STRÁŽE BEZPEČNOSTI V DOBĚ MNICHOVSKÉ KRIZE. JEHO POKRAČOVÁNÍ NA SLOVENSKU


Číst dále
1 prosince, 2025

Zbraně RAM – k výcviku i sebeobraně


Číst dále
24 listopadu, 2025

Obranné spreje – jaký vybrat, když jde o vaši bezpečnost?


Číst dále

Comments are closed.

© 2019 SEMTIX.cz tvorba webu