Poměrně krátkou životnost měl revolver Webley-Fosbery, který navrhl plukovník G. V. Fosbery v polovině 90. let 19. stol. Jako britská služební zbraň se revolver uplatnil až do konce I. světové války, a přes svůj konvenční vzhled – na rozdíl od prakticky všech zbraní tohoto druhu – fungoval samočinně. Při výstřelu horní část revolveru s hlavní a nábojovým válcem zaklouzla ve vedení na horní straně těla revolveru. Při zákluzu se napnul bicí kohout a pomocí vačky na těle, zasahující do drážky na nábojovém válci, se válec pootočil a před hlaveň se nastavila další nábojová komora. Revolver měl důmyslně řešenou konstrukci, na druhou stranu byl dosti těžký (1,25 kg oproti 1,09 kg v případě Webley Mk VI), špatně ovladatelný při střelbě a citlivý na znečištění, což byl v podmínkách zákopových bojů I. světové války závažný nedostatek. Výroba zbraně skončila v roce 1915.