

Tato zbraň vznikla bezprostředně po skončení 2. světové války. Samonabíjecí puška původně používala nový československý náboj ráže 7,62 x 45 mm (vz. 52), inspirovaný německým krátkým nábojem pro útočnou pušku. Automatickou funkci pušky zajišťoval systém s odběrem prachových plynů z hlavně, s plynovým pístem vedeným prstencem navlečeným na hlaveň. Uzamčení závěru zajišťoval výkyvný závorník.
Z vnějšku byla zbraň charakteristická svým bodákem sklopeným do vybrání na boku předpažbí. Spoušťové ústrojí bylo převzato z americké pušky Garand M1. Samonabíjecí puška vz. 52 proslula jako spolehlivá zbraň s dobrými parametry, jejíž jedinou slabinou byla poněkud vyšší hmotnost. Po vzniku Varšavské smlouvy se v rámci standardizace střeliva puška přepracovala na sovětský náboj ráže 7,62 x 39 mm (vz. 43).

Technická data
|
Země původu:
|
Československo
|
| Ráže | 7,62 x 45 mm (vz. 52) nebo 7,62 x 39 mm (puška vz. 52/57) |
|
Délka:
|
1003 mm
|
|
Hmotnost:
|
4,1 kg
|
|
Hlaveň:
|
délka 523 mm, 4drážkový pravotočivý vývrt
|
|
Zásobovací ústrojí
|
zásobník na 10 nábojů |
|
Systém závěru:
|
uzamčení výkyvným závorníkem, odběr plynů z hlavně
|
| Počáteční rychlost: | 710 m/s |
|
Účinný dostřel:
|
400 m
|