

Jednou z nejslavnějších součástí výzbroje Rudé armády byl bezesporu samopal PPŠ-41 Špagin, kterým byli vojáci vyzbrojeni v roce 1941 a používal se ještě po skončení druhé světové války, a to i v zemích bývalého Varšavského paktu. Dnes je samopal Špagin možné získat také jako repliku, která je ovšem k nerozeznání od samotného originálu.

Od roku 1940 se stal samopal Špagin PPŠ-41 důležitou součástí výzbroje sovětských vojáků. Navázal na starší typy zbraní, jako byl samopal PPD 1934/38 a PPD 1940. Svůj název získala slavná zbraň podle konstruktéra Špagina, který odstranil nedostatky předchozích modelů. Samopal se stal přesnějším, zjednodušilo se jeho ovládání a klesly i náklady a nároky na jeho výrobu.
První kusy samopalu Špagin se ve výzbroji Rudé armády objevily v roce 1941, ale masivní výroba se rozeběhla o rok později. Do roku 1947 bylo vyrobeno přes 5 milionů kusů samopalu PPŠ-41 Špagin, a to většinou v sovětských zbrojních závodech. Zajímavostí je, že zhruba 10 tisíc kusů pochází ze zbrojovky v Teheránu.

Když se Sovětský svaz ocitl ve válce s Německem, bylo potřeba vojáky vyzbrojit, a tak výroba samopalu PPŠ-41 Špagin probíhala nejen ve zbrojovkách, ale také v řadě civilních závodů. Legendární samopal se vyznačoval tím, že pouzdro závěru bylo spojené s pláštěm hlavně. Zbraň měla masivní neuzamčený závěr s pojistkou na napínací páce a přepínač střelby před jazýčkem spouště. Většina modelů měla jednoduché překlápěcí hledí, které umožňovalo střelbu do 200 m.
Pro samopal Špagin PPŠ-41 se používal pistolový náboj 7,62×25 Tokarev. Toto střelivo se vyznačovalo velkým výkonem s ohledem na průraznost i délku dráhy. Délka hlavně samopalu byla 265 mm. Ačkoli byl samopal přesný při střelbě jednotlivými ranami do 100 m a velké cíle (např. nákladní auta) zasáhl i do 1 000 m, nešlo o zcela dokonalou zbraň. Vrchní část pouzdra závěru byla lisovaná z jednoho plátu kovu společně s pláštěm hlavně, což ve výsledku vedlo často k deformaci. Často se opotřebovával i vratný systém závěru opatřený fíbrovým nárazníkem. Sovětští vojáci proto v boji často improvizovali a vyráběli si náhradní nárazníky, většinou z tvrdého dřeva.
Zásobník samopalu Špagin PPŠ-41 byl buď bubnový na 71 nábojů, nebo segmentový na 35 nábojů. Kadence zbraně byla asi 900 ran/min. Kromě druhé světové války našel samopal Špagin uplatnění i v korejské a vietnamské válce nebo při okupaci SSSR Iráku.

Nadšence do druhoválečných věcí nebo lidi, kteří se věnují reenactingu, potěší přesně provedená replika sovětského samopalu PPŠ-41 Špagin. Od originálu je k nerozeznání, čemuž odpovídají rozměry nebo použitý materiál. Dekorační replika samopalu Špagin PPŠ-41, se kterou nelze střílet, měří 85 cm a váží 3 630 g. Vyrobená je z kovu a dřeva a pochází z dílny španělské firmy Denix.
Samopal je prodávaný jako replika, čemuž odpovídá i využití. Samopal má pohyblivý mechanizmus a zásobník, který můžete vyjmout. Se zbraní ale není možné provádět rozborku. Repliku samopalu PPŠ-41 Špagin můžete naprázdno natáhnout a po stisknutí spouště zbraň cvakne.
Repliku samopalu PPŠ-41 Špagin si můžete pořídit za výhodnou cenu přímo v České republice v našem e-shopu www.kanony.cz.