

Kolečkový zámek byl z výrobní stránky složitý, velmi nákladný, a proto i velmi drahý. Koncem 16. století se proto téměř paralelně s tímto zámkem vyvinul z doutnákového západkového zámku jednodušší a lacinější křesadlový západkový zámek, který již v 17. století vylepšili na zámek křesadlový. Po relativně krátké době se již vyráběly některé jezdecké pistole s dvojitým kolečkovým zámkem nebo se zámkem a dvěma hlavněmi s dvojitou spouští anebo i jednoduchými spouštěmi, ba dokonce s pojistkou. Poznáme i vícenásobné náplně ve stejné hlavni, ale i hlavně uložené nad sebou a dvojhlavňové nebo vícehlavňové pistole.
Krátké ruční palné zbraně byly skutečně většinou jednoduché jednohlavňové zbraně. Koncem 17. století se sice v Itálii vyráběla trojhlavňová pistole s otočnými hlavněmi a s křesadlovým zámkem, ale svazek hlavní bylo třeba pootočit ručně a pánvičku bylo zapotřebí před každým výstřelem naplnit střelným prachem.
Pistole ze 16. a 17. století se nazývají též „Faustróhre”. Byly to jednohlavňové kusy vybavené převážně kolečkovým zámkem a střílelo se z nich těžkými střelami z měkkého olova. Kolečkový zámek vynalezli kolem roku 1510. Princip jeho činnosti spočíval v tom, že malé třecí kolečko rotovalo proti kousku pyritu upevněnému v čelistech třecího kohoutu. Po stisknutí spouště vznikl svazek jisker, ten zapálil střelný prach uložený v pánvičce. Tím se přes malý otvor v hlavni iniciovala prachová náplň, která byla uložená v hlavni. Ve srovnání s doutnákovým zámkem, ale i s nejstarším zámkem, který k odpalování používal přiložené doutnáky, byly nové kolečkové zámky nejen účinnější, ale i spolehlivější a praktičtější.
Koncem 18. století byla objevena třaskavá rtuť a jiné chemické sloučeniny, které při úderu vybuchují. Tento objev podnítil začátkem 19. století vývoj perkusního zámku. Ve více než pětisetletých dějinách krátkých palných zbraní se tak otevřela cesta k rozvoji spolehlivých zbraní nezávislých na povětrnostních podmínkách. Původní revolvery s ručně otáčeným svazkem hlavní se konstrukčně přepracovávaly. Výsledkem tohoto konstrukčního vývoje byly jednohlavňové revolvery, které měly válec na více střel, přičemž osa otáčení válce byla axiální ve směru střelby.